22.3.2014
  Polikarpova nebo Polykarpova stavebnice?

Polikarpova stavebnice si našla své místo a oblibu v bývalém Československu již koncem šedesátých let. Přestože si ji „pamětníci“ z tohoto období moc dobře pamatují, málokdo si vzpomene na název této nadčasové stavebnice, s níž si v dětství tak vyhrál, a která patří i dnes neodmyslitelně do vybavení každé mateřské školky. Tato stavebnice se stala téměř fenomenem. Stále oblíbená a žádaná je i v dnešní „přetechnizované a počítačové“ době.

Jaký je tedy správný název této výchovné pomůcky?

Učitelky z mateřských škol vědí, že se jedná o Polikarpovu stavebnici. Ano, správně s „měkkým i“. Autorem stavebnice byl totiž Vasilij Petrovič Polikarpov (1903-1975), zasloužilý mistr sportu v atletice v bývalé SSSR (dnešní Rusko).

Někdy píšeme Polykarpova stavebnice s „tvrdým y“ Tato varianta s „y“ možná vznikla odvozením od slova „poly“ = mnoho, což by mohlo vyjadřovat, že ve stavebnici je velký počet různorodých prvků.

Hovorově se užívá zkrácený termín Polikarpovka nebo také ve variantě se samohláskou „y“- Polykarpovka.

Aby v tom byl ještě větší zmatek, gramaticky správný a téměř nepoužívaný tvar přivlastňovacího přídavného jména od jména Polikarpov je Polikarpovova.Tento nejdelší a nejméně známý tvar názvu stavebnice je podle pravidel pravopisu ten správný.

Dále už citace z Ústavu pro jazyk český:

Název Polikarpovova stavebnice je složen z vlastního jména Polikarpov a jména obecného stavebnice. Jméno ruského původu Polikarpov tu má přivlastňovací funkci, je ve tvaru přivlastňovacího přídavného jména. V češtině se tento typ přídavných jmen, tedy přídavná jména přivlastňovací, tvoří pomocí přípon -ův (pro přivlastňování ke slovům mužského rodu), -ova (pro přivlastňování ke slovům ženského rodu), -ovo (pro přivlastňování ke slovům středního rodu). Tyto přípony se připojují jednak k základům obecných jmen rodu mužského životného  (bratrův, bratrova, bratrovo), jednak k základům  vlastních jmen osobních rodu mužského životného (Václavův, Václavova, Václavovo). U českých příjmení mužského rodu se přivlastňovací přípona připojuje přímo k těmto příjmením (Novákův, Novákova, Novákovo). U cizích příjmení, v tomto případě u příjmení slovanského původu na -ov, -ev nebo -in, platí totéž, co bylo řečeno u příjmení původu domácího, že totiž se přivlastňovací přípona připojuje k celému znění příjmení: např. Gorbačov – Gorbačovův, Gorbačovova, Gorbačovovo, Putin – Putinův, Putinova, Putinovo, Lomonosov – Lomonosovův, Lomonosovova, Lomonosovovo, Mendělejev – Mendělejevův, Mendělejevova, Mendělejevovo. Proto i v případě vlastního jména Polikarpov je správný tvar přivlastňovacího přídavného jména Polikarpovův (vynález), Polikarpovova (stavebnice), Polikarpovovo (dítě).

Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
PhDr. Helena Karlíková, CSc.